THE BEATLES 2
POKRAČOVÁNÍ jak jsem slíbil................
Těžké začátky ........................... Koncem března odjeli Brouci znovu do Hamburku.Od 1. dubna hráli v Top/Ten klubu, kde se střídali se známým Tony Sheridanem.
Ten si je natolik oblíbil, že je pozval jako svou doprovodnou skupinu, na nahrávání několika
singlů pro firmu Polydor. Snímky se povedly a byly vydány bez problémů. Později byly vydány
pohromadě na jednom albu Beatles and Tony Sheridan in Hamburg. Dodnes patří k vyhledávaným raritám a to i proto, že Beatles na ní už v té době hrají velmi dobře. Ve skladbě Ain‘t she sweet zpívá John jako sólista. Dokonce směli nahrát a použít jednu svoji vlastní skladbu,
což byla netradičně instrumentálka Cry for a shadow, pod kterou se kupodivu podepsal kromě Johna také George........ Přesto je producent firmy Bert Kaempfert pro tuto příležitost překřtil na Beat Brothers. Podle některých zdrojů prý proto, že název Beatles zní foneticky podobně jako německé „pídls“ – vulgární označení mužského pohlavního orgánu to si jistě nezaslouží........
– 11. června 1960 - se poprvé v tisku (místní plátek Birkenhead News) objevilo jméno kapely pod novým názvem The Beatles. Na krátký čas se Paul obětoval a zasedl k bicím sám. Kapela ve složení George a John s kytarami, Stu s basovkou a Paul u bicích zněla sice docela dobře, ale Paul rozhodně neměl v úmyslu posedávat dlouho v pozadí.
Chybějící bubeník byl stále problém číslo jedna. Jednou si s kapelou zahrál jeden z nejlepších liverpoolských bubeníků té doby Johnny Hutchinson. Ten si přišel „zabouchat“ ve čtvrtek 15. června v liverpoolském Wyvern Social Club. Byl to ovšem jenom kamarádský záskok a hoši si potřebovali rychle najít někoho nastálo. V neděli odpoledne při potulce ulicemi zaslechli oknem zvuk bicích a rychle zjistili, že zvuk přichází z kanceláří na druhé straně ulice přímo proti klubu Jacaranda. Když se tam vydali zjistili, že jde o Normana Chapmana, který se tu ve volných dnech věnoval svému koníčku – bicím. Nabídli mu místo bubeníka a Norman to rád přijal.
Ale zahrál si se skupinou pouze třikrát poté nastoupil do armády a hvězdné kariery se bohužel nedočkal
12. srpna jim Williams nabídl zajímavé angažmá v Hamburku. Ovšem pod podmínkou, že si najdou pořádného bubeníka. V této těžké chvíli si George vzpomněl na syna majitelky klubu Casbah, na jehož slavnostním otevření George s Les Stewart Quartet před rokem vystupoval. Tak tedy přišli, viděli a zvítězili a do skupiny přišel zase jednou nový bubeník.
16. srpna se chlapci opět vydali se na cestu do Hamburku. Už druhý den podepsali smlouvu na dva měsíce za 30 tehdejších západoněmeckých marek na den (vyplácených každý čtvrtek). Sám Williams dostával za tuto smlouvu v přepočtu 10 liber týdně. Večer se kompletní skupina objevila na pódiu nočního klubu Indra, jehož majitel, bývalý cirkusový klaun Bruno Koschmider je ubytoval ve špinavém pokojíku v zákulisí blízkého kina. V klubu Indra hráli plných 48 večerů v sestavě, která nyní vypadala takto: John Lennon - kytara, Paul McCartney - kytara, George Harrison - kytara, Stuart Sutcliff - basová kytara a Pete Best - bicí. V říjnu se kapela, kvůli stížnostem na hluk, stěhuje do Kaiserkeller klubu, kde mají smlouvu na dalších 58 večerních představení. Jediným skutečným problémem pro kapelu tady bylo to, že nikdy předtím nehráli na tak velkém pódiu. Zde hrál Richard Starkey, známý pod přezdívkou Ringo Starr. Právě s tím skupina Beatles začala spolupracovat.
15. října zašli Beatles spolu s bubeníkem Roryho Storma Ringem a basákem Walterem Eymondem do malého amatérského studia, které jim pronajal Alan Williams. Nahráli tu skladbu Fever a Gershwinovu Summertime.
O den později Beatles prodloužili smlouvu s Koschmiderem až do 31. prosince
Reklama byla nezbytná
V Hamburku přišla čerstvě diplomovaná umělecká fotografka Astrid, s nápadem nafotit s Beatles několik reklamních snímků. Paul ještě po letech nedal na její fotografie dopustit a tvrdil, že lepší už nikdy nikdo neudělal. Beatles navštěvovali často Astrid v jejím domě a na oplátku vodila ona na jejich koncerty čím dál více spolužáků a známých. Právě během tohoto pobytu v Hamburku zastřihla Astrid Stuartovi účes do podoby s ofinou, známý později jako Beatles účes. Žádné v té době moderní dlouhé kotlety a vysoko vyčesané vlny, ale bez kotlet a s vlasy pěkně do čela.
Ke svému obrovskému překvapení zjistili, že jim nepříliš příjemný pobyt v Hamburku muzikantsky velice prospěl. Každodenní mnohahodinové hraní v zakouřených sálech bylo skvělou praxí, nehledě na to, že aby to John a Paul pěvecky vůbec utáhli, museli některé skladby přenechat Georgeovi. Po návratu do Liverpoolu zjistili, že hrají mnohem lépe než většina ostatních kapel a ještě k tomu mají k dispozici tři hlasy a také spoustu nazkoušeného materiálu, který už mohli hrát i poslepu. John s úsměvem vzpomínal, jak si po návratu z Hamburku část publika myslela, že jsou z Německa a divili se, jak dobře mluví anglicky. První vystoupení po návratu domů bylo 27. prosince v Town Hall Ballroom. Poprvé tu došlo k tlačenici děvčat v sále pod pódiem, k ječení a pokusům dostat se k nim co nejblíže. Manažer klubu Bob Wooler byl tak nadšen, že je okamžitě angažoval na dalších 36 vystoupení. Během tohoto prodlouženého angažmá, se z nich stala jednička mezi rockovými skupinami v Merseyside.
Vzhledem ke stále rostoucímu počtu nasmlouvaných vystoupení a také ke vzdálenostem mezi koncertními místy, byla kapela nucena si zajistit nějakou dodávku a také stálého řidiče. Pete Best doporučil svého kamaráda Neila Aspinalla, který se v té době snažil stát účetním. Neil dlouho neváhal a vyměnil daňové formuláře za cestovního manažera a řidiče nejlepší kapely ve městě. Za 80 liber si pořídil bílou dodávku značky Commer a stal se nenahraditelným asistentem a kamarádem Brouků.
Až do srpna 1963 se stal Cavern Club pro Beatles domácí scénou a navždy tato dvě jména spojil dohromady. Tady, pět a půl metru pod chodníkem Liverpoolu, se z bezejmenných kluků začala stávat největší legenda moderní hudby.
. 24. ledna 1962 podepsal Brian Epstein s Beatles smlouvu, na základě které se stává jejich manažerem a přísluší mu 25 % ze všech honorářů skupiny. Na oplátku slíbil sehnat skupině lepší angažmá na prestižnějších scénách a také na nových místech dále od Liverpoolu. Zároveň oznámil, že skupina už nebude vystupovat za méně než 15 liber s výjimkou právě Cavern Clubu, kde se pouze zvedla odměna z pěti na deset liber
Z hvězdiček HVĚZDY
Pravdou je, že ho Beatles do ničeho netlačili, snad vzhledem ke vznikajícímu přátelství a dobrým vztahům. Beatles v Cavern Clubu odehráli mezi lednem roku 1961 a únorem 1962 plných 292 koncertů. Za první z nich obdrželi pět liber, za poslední už to bylo 300 liber.
5. února si s kapelou zahrál jistý Ringo Starr, jehož skupina Rory Storm and The Hurricanes měla náhodou volný den a bubeník Beatles Pete Best byl zrovna nemocný.
Změna imiče byla nezbytná.....
7. března 1962 došlo k další velmi důležité události v kariéře kapely. Brian Epstein obstaral pro každého Brouka za 40 liber šedý tvídový oblek bez límce. K tomu bílé košile, černé vázanky a černé polobotky. Chvíli této změně sice statečně odolávali, ale nakonec se Brianovi podařilo všem vysvětlit, že chtějí-li prorazit i jinde než v Liverpoolu a Hamburku, musejí vypadat profesionálně a také se tak musejí začít chovat.
Místo kožených kalhot, košil a kovbojských bot tu tedy byly perfektně padnoucí obleky, ve kterých se hudebníci po každé skladbě způsobně svému obecenstvu uklonili.
POSLEDNÍ KONCERT V Hamburku
V květnu připravil Brian další a zároveň poslední zájezd do Hamburku. Tam už odjížděli Beatles s novým image a dobře promyšleným seznamem skladeb pro živá vystoupení. V Hamburku je ale zastihla zlá zpráva. Už na letišti jim Astrid sdělila, že 10. dubna jejich kamarád a bývalý spoluhráč Stuart Sutcliff zemřel na mozkový nádor.
JAK TO BYLO DÁL? ČTENÁŘI NAVŠTIV BEATLES 3
