Mají společnou cestu?

Svět se nepoučí/
právo na život je minimální!!!
jaké je právo na smrt???

Teroristické útoky 11. září 2001

Hořící Světové obchodní centrum (WTC)    
Cíl:     Světové obchodní centrum, Pentagon,
Oběť:     3000 mrtvých (včetně 19 únosců)
Více než 6000 zraněných
Důsledky: Vyhlášení války s terorismem
Datum:     11. září 2001, (8:45 - 10:28)
Místo:     USA New York, Washington, Pensylvánie
Pachatel:     Al-Kaida
Použitá zbraň:     nože, letouny Boeing 767
Pohled na zasažené věže WTC a Sochu Svobody

                                                        KAM VEDE NENÁVIST

Útoky z 11. září 2001 byly sérií koordinovaných teroristických
útoků, které se uskutečnily  ve Spojených státech amerických.

Podle oficiálního vyšetřování 19 mužů spojených s
militantní islámskou organizací al-Kájda uneslo 4 letadla letící
na komerčních linkách společnosti American Airlines a United Airlines.
Dvě z nich (American Airlines č. 11, United Airlines č. 175)
narazila do věží Světového obchodního centra v New Yorku,
zabila všechny na palubě a další lidi uvnitř budov. Obě zasažené
budovy se do dvou hodin zhroutily, zničily blízké budovy a další
poškodily. Třetí letadlo (American Airlines č. 77) narazilo do
Pentagonu, sídla Ministerstva obrany USA v hlavním městě USA,
Washingtonu, D.C. Čtvrté letadlo (United Airlines č. 93) se
zřítilo v neobývané oblasti v Pensylvánii po souboji mezi
teroristy a pasažéry o ovládnutí letadla. Letadlo letělo
na Washington, D.C. a spekuluje se, že mělo za cíl zasáhnout
Bílý dům a nebo americký Kapitol.

V reakci na útoky vyhlásily Spojené státy Válku s terorismem,
provedly invazi do Afghánistánu a svrhly hnutí Taliban, které
poskytovalo zázemí teroristům z al-Kájdy. Na domácí půdě pak
schválily USA PATRIOT Act. Mnoho dalších zemí také posílilo
anti-teroristickou legislativu a pravomoci svých bezpečnostních složek. Některé americké burzy zůstaly po útoku uzavřeny celý týden a po svém znovuotevření vykázaly ohromné ztráty zejména v pojišťovnictví a letecké dopravě. Zničení kancelářských prostor způsobilo škodu v řádech miliard dolarů.Američané vyhlásili po 11. září válku proti teroru a ještě na podzim téhož roku zaútočili na Afghánistán. Zhruba po roce a půl provedli útok na Irák sezáminkou, že země vlastní zbraně hromadného ničení.



Nejodvážnější a nejpopulárnější verze konspiračních teorií hovoří o tom, že za tragédií nestáli muslimští teroristé, nýbrž samotná americká vláda, která                                                        tak otevřela cestu
                                                    k ovládnutí Blízkého východu a jeho ropných ložisek.

ÚSUDEK JE NA KAŽDÉM Z NÁS......................

                                                                                TVRDÁ ODPLATA

Neutěšená situace v zemi pro tu většinu muslimů-mudžáhedínů,
která se po odražení sovětské okupace vrátila k obyčejnému životu,
vyústila přibližně v roce 1994 ve vznik Tálibánu.


Válka v Afghánistánu/ODVETA ZA TEROR/

Válka v Afghánistánu, jako součást války proti teroru, je vedená
zejména proti tamějšímu původně vládnoucímu hnutí Tálibán.
Od prvních akcí ke konci roku 2001 se konflikt protáhl až
do současnosti.

Poté, co Tálibán odmítl vydat Usámu bin Ládina, spustily americké
a britské jednotky v reakci na teroristické útoky na
New York a Washington z 11. září 2001 letecké ostřelování a
následně pozemní ofenzívu.
Později Američané za podpory proti-tálibánské Severní aliance
svrhli vládnoucí Tálibán. To byl však jen začátek krvavých bojů
proti povstaleckým jednotkám, které se těší podpoře především
na venkově a na jihu země. Silná povstalecká protiofenziva
Spojence zaskočila a mudžáhidům se podařilo postupně získat
zpět kromě svých tradičních bašt na jihu a východě země též
sever a západ Afghánistánu.
Právě sever Afghánistánu býval přitom silně protitálibánský.
Kromě podpory obyvatel mají Tálibové na své straně také
výbornou znalost hornatého a těžce přístupného terénu.
Cílem mise NATO ISAF je vypořádání se s povstalci, nastolení
míru, ochrana obyvatelstva (což komplikuje rostoucí množství
civilních obětí jednotek NATO), rekontrukce zničených oblastí,
výcvik afghánské policie a armády a pomoc s ustanovením
státní samosprávy.
V rámci mise NATO ISAF se konfliktu v Afghánistánu zúčastnilo
47 států. Samotná mise byla vytvořena na Bonnské konferenci
v prosinci 2001. Největší kontingent mají v Afghánistánu USA,
kolem 100 000 vojáků. Jejich stahování by mělo začít v červenci
2011. NATO předpokládá předání moci do rukou afghánské
samosprávy v roce 2014.
Situaci Američanů a jejich spojenců příliš nepomohlo ani zveřejnění
tajných dokumentů a depeší serverem WikiLeaks, které obsahují i
jména afghánských spolupracovníků.
Česká armáda má v Afghánistánu jednotku Vojenské policie,
Jednotku chemické a biologické ochrany, jednotku svičící
afghánské piloty, vrtulníkovou jednotku, provinční rekonstrukční
tým a jednotku cvičící prapor afghánské armády. Jejich působnost
v Afghánistánu je plánována minimálně do roku 2013.
Dobýt Afghánistán se nepodařilo v minulosti Sovětům, kteří proti
mudžáhidům podporovaným americkou CIA vedli devět let trvající a
vyčerpávající válku. Právě obrovské lidské a finanční náklady
byly podle některých historiků jedním z důvodů následného rozpadu
Sovětského svazu.
 

Invaze do Iráku začala:/OKO ZA OKO,ZUB ZA ZUB/

ZATÍM NEŽ BYL DOPADEN........

  SMRT ZA SMRT

20.března 2003 pod kódovým označením „Operace Irácká svoboda“.
Britové používali kódové označení „Operace Telic“. Spolu se Spojenými
státy americkými tvořilo „koalici ochotných“ přibližně 40 zemí, které
poskytly své vojáky. K útoku byla zformována mezinárodní
(britsko-americko-australská) koalice, jejíž vojenskou sílu tvořilo
17 divizí o síle 300 900 mužů, přičemž Američané a Britové tvořili 98 %.
Útok byl veden z amerických základen v jihovýchodně položeném Kuvajtu,
ale v průběhu bojů byly nasazovány výsadkové jednotky i v severních
částech země. Vojska vedená generálem Tommy Franksem překročila hranice
Iráku v 5:34 Bagdádského času. Hlavní útok byl veden na ropná pole v
Rumajle, od něj se oddělila skupina vyčleněná k obklíčení Basry.
Dalším cílem se stal přístav Násiríja na řece Eufrat který byl
dobyt 29. března.
Po krátké přestávce pokračoval další postup do Kutu, který značně
zkomplikovala písečná bouře. Vojska odtud dál mířila ke Karbale a
pak na dohled k Bagdádu. V konečné fázi invaze se soustředila na
hlavní město Iráku Bagdád. Ten byl 7. dubna obklíčen a téhož dne
začal útok. Do rukou koaličních vojsk padl 12. dubna, kdy vojáci
strhli sochu Saddáma Husajna a obsadili paláce, odkud vykonával moc.
Poslední centrum odporu, město Tikrít, padlo 14. dubna.

Duben 2003: Prozatimní koaliční správa a Iraq Survey Group
Krátce po invazi vytvořily mnohonárodnostní síly Prozatimní
koaliční správu (Coalition Provisional Authority, CPA ,jako přechodnou vládu,
která měla řídit Irák do doby než bude zvolena regulérní vláda.
S odvolání na rezoluci RB OSN 1483 (2003) a na zákony války si CPA
udělila výkonnou, zákonodárnou i soudní moc a to na dobu
od 21. dubna 2003 do 28. června 2004, kdy byla rozpuštěna.
V čele CPA stál původně Jay Garner, bývalý armádní důstojník,
ale jeho působení ve funkci bylo krátké. Poté, co rezignoval,
jej nahradil Paul Bremer, který stál v čele CPA až do června 2004.
Zároveň byla zřízena Irácká vládní rada (Iraqi Governing Council - IGC)
jako prozatímní parlament. IGC se skládala z různých iráckých politických,
náboženských a kmenových vůdců, kteří poskytovali CPA poradenství při
vedení země, až do prvních svobodných voleb.
Další skupinou vytvořenou v Iráku byla Iraq Survey Group (ISG).
Jejím úkolem bylo najít v Iráku zbraně hromadného ničení,
které Husajnův režim vyvíjel./NIKDY NEBYLY NALEZENY...../
Skupina se skládala celkem z 1400 lidí, kteří měli za úkol
najít sklady ZHN, nebo infrastrukturu, která mohla být k jejich
výrobě využita. V závěrečné zprávě známé také jako Duelfer
Report je uvedeno, že se skupině ZHN nalézt nepodařilo.
Květen 2003: „Konec hlavních bojů“


Dne 1. května 2003 navštívil prezident Bush letadlovou loď
USS Abraham Lincoln, která byla v té době několik mil západně
od San Diega, kdy se po dlouhé misi, jejíž součástí byla i
služba v Perském zálivu, vracela zpět na základnu v Everettu
ve Washingtonu. Vrcholem prezidentovy návštěvy byl večerní
projev (referovaný jako „Mission accomplished speech“),
který vysílaly televize a rádia a na palubě jej poslouchali
námořníci. Prezident Bush v podstatě vyhlásil vítězství a
ukončení hlavních bojových operací, protože irácké síly byly
prakticky poraženy, přestože některá ohniska odporu stále
nebyla dobita.
                                                            PRAVDA ALE BYLA JINÁ
Po zničení irácké armády a kolapsu politického vedení se začala
koaliční vojska stále častěji stávat terčem útoků, především v
oblasti tzv. „sunnitského trojúhelníku“. Při chaosu, který propukl
po invazi a po pádu irácké vlády docházelo k masivnímu rabování
vládních budov, muzeí, luxusních rezidencí, bank a vojenských
skladů. Podle Pentagonu bylo ukradeno 250000 tun
(z celkem 650000 tun) munice, což značně pomohlo iráckým povstalcům.
Stovky úkrytů zbraní, které vytvořila irácká armáda a Republikánské
gardy také posílily sílu vzdorujících skupin.
První odpor vzešel ze strany fidájínů a stoupenců strany Ba'as,
ale brzy se k nim přidali náboženští vůdci a Iráčané nespokojeni
s okupací. Povstalci jsou koaličními silami označováni
za „protiirácké síly“.
První vlny útoků se koncentrovaly především v oblasti sunnitského
trojúhelníku. Do této oblasti patří i hlavní město Bagdád. Největší
množství útoků bylo provedeno v provinciích Bagdád, Anbár a
Saláh ad Dín. V těchto třech provinciích žije 35% irácké populace,
ale ze všech amerických obětí jich zde padlo 73 % (k 5. prosinci 2006)
a v poslední době to bylo asi 80 %.[23] Taktika povstalců, resp.
odporu, bývá popisována jako guerillová. Tato taktika nařizuje
vyhýbat se velkým přímým střetům, ovšem zároveň způsobovat nepříteli
škody a stálou opotřebovávací kampaní vyčerpat buďto přímo invazní síly,
nebo zdroje určené k jejich udržování. Gueriloví bojovníci
používají minomety, rakety, sebevražedné útoky, odstřelovače,
bomby, malé zbraně, RPG, ale také jednoduché léčky, improvizované
výbušné nástrahy na trasách předpokládaných konvojů, stejně jako
sabotáže proti infrastruktuře zajišťující vodu, elektřinu, ropu.
Cílem je vyčerpání okupačních jednotek, ale i zastrašení případných
kolaborantů a také přesvědčení nebojující populace o neschopnosti
okupantů prostor ovládnout, natož mu vládnout.
V období po invazi a svržení Husajnova režimu se koalice a OSN začaly
snažit o ustavení stabilního demokratického státu, který by byl schopen
se sám bránit, udržet se jednotný a předejít povstaleckým
útokům a rozpadu země.
Koaliční síly spustily několik operací okolo řeky Tigris a v
sunnitském trojúhelníku. S koncem roku se intenzita útoků odporu
začala zvětšovat. Ke značnému vzedmutí došlo při takzvané
„ramadánové ofenzívě“, která se kryla s posvátným měsícem ramadánem.
Koaliční síly musely poprvé od invaze v bojích použít letectvo.
Podezřelé základny a minometná odpaliště byla ničena letectvem a
dělostřelectvem. Byl zvýšen dohled nad nejdůležitějšími silnicemi
 stejně jako počet razií proti povstaleckým hnízdům.
Snaha obnovit základní služby na stav před invazí selhala,
 což vedlo ke zvýšení nespokojenosti s provizorní vládou.
V létě 2003 se mnohonárodnostní síly zaměřily na hledání
doposud nedopadených vůdců svrženého režimu.
Dne 22. července 2003 byli americkými silami v přestřelce zabiti
Husajnovi synové Udaj a Kusaj spolu s Husajnovým vnukem.
Celkem bylo zajato nebo zabito přes 300 čelních představitelů
bývalého režimu a irácké armády.
Díky informacím získaným při raziích proti členům strany Ba'as
spojených s povstalci byl 13. prosince 2003 při operaci Rudý
úsvit poblíž Tikrítu zajat samotný Saddám Husajn. Operaci
provedly 4. pěchotní divize a členové Task Force 121.
Se zajetím Saddáma a poklesem povstaleckých útoků se zdálo,
že koalice získává nad odporem převahu. Přechodná vláda začala
cvičit nové irácké bezpečnostní složky, které ji měly bránit.
Spojené státy americké přislíbily 20 miliard USD na rekonstrukci
Iráku. Výdělky z těžby ropy byly také používány pro rekonstrukce
škol, rafinérií a pro obnovu zásobování elektřinou.
Krátce po Husajnově zajetí opustilo CPA několik složek, které
začaly prosazovat vznik dočasné irácké vlády a vypsání voleb.
Nejvýznamnějším z nich byl šíitský klerik Alí al-Sístání. CPA se
v té době stavěla proti vypsání voleb a preferovala předání moci
dočasné irácké vládě.[24] Mocenské spory uvnitř vlády opět povzbudily
povstalecké aktivity. Centrem povstaleckých aktivit bylo město Fallúdža
a chudé šíitské čtvrti ve městech od Bagdádu (Sadr City) po Basru.
Začátek roku 2004 byl relativně klidný. Odpor se v té době
reorganizoval, studoval taktiku invazních vojsk a připravoval se
na obnovení ofenzívy. Guerillové útoky v této době ztratily na intenzitě.
Na konci roku 2004 se ale v zemi objevili zahraniční bojovníci
a výrazně zvýšili intenzitu bojových aktivit.
Nejznámějším velitelem těchto skupin byl Abú Músá Zarkáví.
Se zvyšováním aktivit se také začala měnit taktika, kteří si za cíl
místo Američanů vybírali nové irácké bezpečnostní složky. Stovky
Iráčanů, civilisté i policisté, byly zabity při mnoha bombových
útocích. Podle jedné hypotézy ukazoval rozmach bombových útoků
na to, že stoupenci Saddáma Husajna ztrácejí v odboji vliv ve
prospěch radikálních islamistů, ať už z Iráku nebo ze zahraničí.
Organizovaní sunnitští bojovníci s pevnou základnou a silnou
motivací, nacionalistickou i islamistickou, získávali v Iráku
stále větší moc. Také Mahdího armáda zahájila útoky na okupační
síly v pokusu získat kontrolu nad iráckými bezpečnostními
složkami. V jižních a centrálních provinciích začaly vypukat
guerillové střety, když se mnohonárodnostní síly pokoušely
udržet si nad nimi kontrolu.
Koalice a CPA se rozhodly čelit vzrůstající síle povstalců ráznými
útoky: jedním na město Fallúdža, které bylo centrem odporu a
druhým na město Nadžáf, kde byla významná mešita, která byla
klíčovým místem Mahdího armády a jejích aktivit.

Dne 31. března 2004 přepadli bojovníci ve Fallúdži konvoj
soukromých společností zajišťujících dodávky potravin společnosti
ESS. Čtyři američtí pracovníci, kontraktoři, bezpečnostní
agentury Blackwater USA byli na místě upáleni a jejich těla
pověšena na místním mostě přes Eufrat. Záběry jejich těl
obletěly svět, ve Spojených státech vedly k značnému rozhořčení,
což vedlo k oznámení, že dojde k odplatě,„pacifikaci“ města.
 Po tomto incidentu začala 1st Marine Expeditionary Force
plánovat znovuobnovení americké přítomnosti ve městě. Dne 4.dubna
zahájila armáda útoky na město. Dne 9. dubna bylo povoleno více než
70000 ženám, dětem a starcům opustit obležené město, podle zpravodajů
někdy i mužům schopným bojovat. Mezitím se zbývající muži ve městě díky
uklidnění situace začali připravovat na obranu před druhým útokem.
Dne 10. dubna vyhlásila armáda jednostranné příměří, aby se do města
mohla dostat humanitární pomoc. Vojáci USA se stáhli na předměstí a
povstalci přistoupili na klid zbraní a boje probíhaly jen
s malou intenzitou.
Když Irácká vládní rada s útokem nesouhlasila, Američané plán útoku
pozdrželi. Když se první bitva o Fallúdžu rozhořela, ztratili v ní
Američané 40 mužů a stovky dalších byly zraněny. Američané také
zabili asi 600 povstalců a nejasný počet civilistů. Mariňákům
bylo rozkázáno ustoupit a uzavřít město. Kompromisu ohledně
bezpečnosti uvnitř města bylo dosaženo vytvořením místní „Brigády z Fallúdži“.
Když bylo jasné, že Američané mají jasnou převahu, přistoupil generál Conway
na příměří a souhlasil s dosazením bývalého generála ze strany Ba'as do
čela obrany města. Brigáda z Fallúdži měla město zabezpečit a ukončit
minometné útoky povstalců na nedaleké americké základny. Dohoda ale
dlouho nevydržela, útoky byly obnoveny a Američané se začali
připravovat na další útok, ke kterému došlo v listopadu.
Začátek–polovina roku 2004: Šíitský jih
Mezitím pokračovaly boje i na šíitském jihu a italské a polské
síly měly stále více problémů udržet kontrolu nad městy Násiríja
a Nadžáf. Námořní pěchota Spojených států amerických byla převelena
do oblasti, aby zničila milice Muktadá Sadra a rozdrtila zbývající
odpor. Během dubna, května a začátku června docházelo k dalším bojům.
Během následujících třech měsíců získaly koaliční síly plnou
kontrolu nad městy na jihu. Vůdci některých milic začali
navíc s provizorní iráckou vládou jednat o možném složení
zbraní a o vstupu do standardního politického procesu.
Na jaře roku 2004 byly vydány tzv. fragmentární rozkazy
(fragmentary orders) – Frago 242. Díky nim nemusely koaliční
jednotky hlásit a vyšetřovat jakákoliv násilí páchané
proamerickými iráckými jednotkami na civilních osobách.
Toto násilí zahrnovalo i znásilňování a extrémně ohavná
 mučení s výsledkem zohavení i zabití mučených obětí.
Červen 2004: Dočasná irácká vláda a bitva o Nadžáf
Dne 28. června 2004 předala CPA suverenitu Iráku do rukou
dočasné vlády, jejíž prvním rozhodnutím bylo započetí soudu
se Saddámem Husajnem. Boje s iráckými povstalci ale stále
pokračovaly. Nová vláda začala připravovat vypsání voleb,
ale povstalecké útoky a nedostatek soudržnosti samotné
vlády vedlo ke zdržením.

Jedním z důsledků existence slabé vlády byl vzrůst moci
sektářských milic. Důkazem toho byla například situace, kdy
Muktadá Sadr získal kontrolu nad městem Nadžáf. Poté, co
vyjednávání mezi Sadrem a vládou selhalo, vláda požádala
o pomoc koalici. V červenci a srpnu tak bojovaly koaliční
síle proti Mahdího armádě v bitvě o Nadžáf, která
vyvrcholila obléháním mešity imáma Alího.
Boje skončily, když ajatolláh Sístání vyjednal mír.
 

První bitva o Fallúdžu vytvořila oblast značné nestability
a pro povstalce de facto bezpečnou oblast. Po několika
měsících jednotky USA úspěšně ovládly město v druhé bitvě
o Fallúdžu. Při bitvě zahynulo 1200 povstalců. Americká
námořní pěchota (hlavní síla použitá v bitvě)
ztratila 95 mužů a 500 bylo zraněno. Podle místních zdrojů
byla zničena podstatná část města a byly zabity i stovky
civilistů. Při operaci použili dobyvatelé i bílý fosfor,
za což byli později kritizováni.
2004: Začátek přepravy amerických bankovek do Iráku

V průběhu roku 2004 odstartovala letecká přeprava amerických
dolarů ve formě do igelitu zatavených stodolarových bankovek
z New Yorku do Bagdádu. Za rok 2004 to bylo 281 milionů dolarů
(o váze 363 tun), celkově pak okolo 12 mld dolarů. Tyto peníze
byly na místě určení rozdávány bez přepočítávání, řádné kontroly
a smluv, které by zajistily, aby finanční prostředky byly
vynaloženy na to, na co mají být vynaloženy. Dokonce chyběla
jakákoli evidence příjemců těchto peněz a částek jim vydaných.
Tento tok peněz byl později odhalen americkým kongresovým výborem.
Z důkazů mu předložených, vyplývá, že vysocí činitelé americké
vlády nebyli touto situací znepokojeni z toho důvodu, že tyto
miliardy dolarů nebyly peníze amerických daňových poplatníků.
Dne 31. ledna 2005 se uskutečnily volby, ze kterých vzešla vláda,
která měla vypracovat ústavu. Ačkoliv volby poznamenalo násilí a
nezájem sunnitů, zúčastnila se voleb většina Kurdů a šíitů.
Dne 4. února prohlásil Paul Wolfowitz, že 15000 amerických vojáků,
jejichž pobyt v Iráku byl prodloužen kvůli zajištění bezpečnosti
při volbách, bude staženo následující měsíc.[34] Únor, březen a
duben byly relativně klidné, frekvence útoků poklesla ze 70
na přibližně 30 denně v listopadu a lednu

Svět se nepoučíl/ studená válka se mění v horkou/  

HRA KOČKY S MYŠÍ/kdo nalíčí past?

akce
Rusko vyslalo letouny.......K ČEMU SLOUŽÍ KRYM????
Nově rozmístěné zbraňové systémy jsou podle jeho slov schopné zasáhnout
cíle prakticky v celé oblasti Černého moře. Už v dřívějším prohlášení
Breedlove uvedl, že Moskva na Krym přesunula také mobilní taktické balistické
střely Iskander (v kódu NATO označované jako SS-26 Stone), schopné zasáhnout
cíle až na vzdálenost 500 kilometrů.

TAKOVÁ JE PRAVDA ...........................

Všichni jsme věděli, kam jedeme, říká ruský tankista raněný u Debalceve
Přestože Moskva to stále popírá, na Ukrajině bojují ruští vojáci.
Jako další důkaz nyní ruský list Novaja Gazeta zveřejnil rozhovor
S ruským tankistou, který byl u Debalceve vážné popálen.
 Přibližuje realitu na bojišti, zmatek v řadách povstaleckých milic
i ruský pohled na válku o Donbas.
                                                                         3. března 2015  17:58

akce
Ruské letectvo zahájilo manévry nad Barentsovým mořem.
Zapojí se do nich především přepadové stíhačky MiG-31,

protiakce

Flotila NATO vplula do Černého moře,

zkusí boj proti ponorkám a letounům

akce

Tři stíhače Su-30 a čtyři bombardéry Su-24 bombardéry provedly kontrolní
 lety nad těmito plavidly z letecké základny Novofedorovka,
“ informovala ruská agentura RIA Novosti.

 protiakce  
USA zvažují, že před Ruskem ochrání i Českou republiku
                                                               4. března 2015  21:29
Spojené státy zvažují, že svou evropskou operaci Atlantic Resolve
zaměřenou na podporu spojenců NATO před možnou ruskou hrozbou rozšíří
o Českou republiku, Maďarsko a Gruzii. Dvojnásobně se zvýší počet
amerických vojáků zapojených do operace.

akce

Posádka ruského bombardéru si natočila setkání s letouny NATO
   
Ruské vojenské letouny testují vzdušnou obranu nad Evropou a
pravidelně k nim vzlétají alianční stíhačky.
Čas od času se dokonce na veřejnost dostane záznam takového
setkání - zatím ho však pokaždé natočily posádky západních strojů.
Nyní se objevilo video pořízené z paluby ruského strategického bombardéru.

protiakce
Američtí „zabijáci tanků“ míří v reakci na ruskou politiku do Evropy

Americké letectvo vyšle do Evropy tucet legendárních bitevních letounů
A-10 Thunderbolt II jako součást balíčku...

  BUDE TO STAČIT PRO ZACHOVÁNÍ MÍRU?????