Mají společnou cestu?

LETEM SVĚTEM NAPŘÍČ DĚJINAMI INTERNETEM
/použité materiály/
=======================================================
SLED NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH DĚJIN OD ROKU 1938 DO SOUČASNOSTI
VYHLEDÁNO NA INTERNETU A DOPLNĚNÍ O MATERIÁLY Z NOVIN

   FANATIK Hitler

1/BYL MALÝ TĚLEM ALE VELKÝ DUCHEM,
  BOHUŽEL ŠPATNOU CESTU ZVOLIL.
  SLIBOVAL BLAHOBYT A LIDEM PRÁCI
  BYL OBLÍBEN A LID PROTO VOLIL......

2/ZBROJENÍ VŠEM LIDEM PRÁCI ZAJISTÍ
  ON BUDE VELEBEN,A TAKY PÁNEM SVĚTA.
  ALE TO JISTĚ NETUŠIL,ŽE ZA PÁR LET
  NEŠTĚKNE ANI PES A BUDE PO NĚM VETA,

3/ROZPOUTAL PEKLO.ŽEL SLIBY BYLY CHYBY
  JEN ŠÍŘÍL STRACH A JINÉ ZEMĚ PLENÍ
  DOBŘE SE MAJÍ JENOM VELKÉ RYBY
  NAMÍSTO PRÁCE,BÍDA UTRPENÍ.

4/SVĚT ŘEKL DOST,A OTOČIL DĚJIN SLED
  ŽIVOTY VŠAK NEUMÍ LIDEM NIKDO NAVRÁTIT
  HITLER SE MUSÍ ZASTAVIT A TO HNED
  HNÁT HO AŽ DOMŮ VÁLKU ZASE NA MÍR OBRÁTIT

5/ŽE SKONČÍ S KULKOU V  HLAVĚ
  A ORTEL SMRTI,SÁM PRO SEBE ZVOLÍ
  UŽ VÍCE SE NESMÍ DOPUSTIT
  ABY VLÁDLI TUPCI A VLÁDY VEDLI VOLI.
 

2.SVĚTOVÁ VÁLKA OD A DO Z /1938-1945/
 
Anschluss je německý výraz pro připojení Rakouska
12. března 1938 k nacistickému Německu.
Anschluss byl mezi prvními Hitlerovými kroky v jeho snahách
vytvořit, nebo jak nacistická propaganda tvrdila, obnovit
Německou říši a navrátit Německu všechna kdy ztracená nebo
nově nárokovaná území. Jako i území ztracená po první
světové válce (Versailleská smlouva) – tak v roce 1936
Německo získalo zpět západní část Porýní a Sársko.
Dne 11. března 1938 proběhl v Rakousku ozbrojený převrat,
který vedl nacista Arthur Seyß-Inquart. Ten také povolal
do země na pomoc Německé vojsko. 12. března přijel
do Rakouska Adolf Hitler, který prohlásil připojení
Rakouska k Třetí říši. V lidovém hlasování, které proběhlo
10. dubna 1938, vyslovilo 99 % hlasů souhlas s připojením.
Po anšlusu následovalo roku 1938 odstoupení Sudet,
v březnu 1939 okupace Československa a na části
jeho území protektorát. Ve stejném měsíci obsadila
německá vojska litevské území Klaipėda také ztracené po první
světové válce a 1. září napadla Polsko,
tím vypukla druhá světová válka.

Moskevská deklarace

V roce 1943 byla Spojeným královstvím, Sovětským svazem a
Spojenými státy podepsána Moskevská deklarace,
která se zabývala také poměrem mezi Rakouskem a
Německem, konkrétně se v ní psalo:
„Vlády Spojeného království, Sovětského svazu a Spojených
států amerických souhlasí s tím, že Rakousko,
první svobodná země, která padla za oběť Hitlerovské agresi,
by měla být osvobozena z německé nadvlády…

ATENTÁT NA HITLERA

Hitler přijel do pivnice 8. listopadu při výročí Pivního puče.
Jeho projev však trval krátkou dobu.
Před začátkem projevu požádal SA oficíra, aby mu signalizoval,
kdy má končit.
Ten mu poté ukázal tabulku „Končit!“ a Hitler odešel.
Asi šest minut po jeho odchodu bomba explodovala.
Vyžádala si 3 mrtvé a 57 raněných.
Tou dobou však byl Hitler již ve vlaku.
OBVINĚN BYL ELSER
Elser byl v době výbuchu na hranicích se Švýcarskem.
Tam ho zastavili a prohledali jeho batoh,
v němž měl pohlednici z pivnice a odznak komunistické strany.
Elser se vymlouval, že odchází, aby se vyhnul placení alimentů.
Elser byl poté převezen do koncentračního tábora Dachau.
Tady se o něho starali docela dobře až do 9. dubna 1945,
kdy byl Elser zastřelen.


INVAZE DO POLSKA

Německá operace Fall Weiss, invaze do Polska
(též zářijová kampaň nebo zářijové tažení
(německy Polenfeldzug, polsky Kampania wrześniowa
či Wojna obronna 1939 roku); 1. září 1939 – 5. říjen 1939,
od 17. září podpořena útokem SSSR) zahájila druhou světovou
válku v Evropě. Nacistické Německo, Slovensko a Sovětský
svaz během ní společně v jediném měsíci zlikvidovaly
Polsko. Západní spojenci, kteří v reakci na německou
agresi vyhlásili Německu válku, nebyli ochotni ani schopni
Polsku významněji pomoci a nedokázali ani využít faktu, že
většina německých jednotek byla soustředěna v Polsku
a na polských hranicích.[1]. Výsledkem bylo rozdělení
polského území mezi Německo, Sovětský svaz, Litvu a Slovensko
Příčinou konfliktu byl jednak fakt, že se Německo nikdy
nesmířilo se svými územními ztrátami v polském prostoru,
které muselo dočasně akceptovat po porážce v první světové
válce, jednak Hitlerova idea, že je třeba rozšířit německý
„životní prostor“ směrem na východ. Hlavním německým územním
požadavkem byl tzv. Polský koridor, tedy polské území,
které oddělovalo Východní Prusko od zbytku německého území.
V koridoru se také nacházelo Svobodné město Gdaňsk,
které si Německo také nárokovalo, a také celkem početná
německá národnostní menšina.

Německá okupace Čech a Moravy

Tažení na Prahu, nebo Erledigung der Rest-Tschechei -
Vyřízení záležitosti se zbytkem Čech) byla vojenská okupace
zbylého území Česko-Slovenska, Čech a Moravy vojsky
nacistického Německa, která proběhla 14.až 16. března 1939.
V důsledku této vojenské okupace byl zřízen
Protektorát Čechy a Morava. Poté 16. března podepsal
Adolf Hitler v Praze Výnos o zřízení
Protektorátu Čechy a Morava.
Tímto jednáním Hitler poprvé zřetelně porušil své sliby ohledně
práva na sebeurčení národů a Mnichovskou dohodu ohledně Sudet,
zároveň to byl první krok, kterým realizoval koncepci
velkoněmecké říše.
Území republiky bylo již předtím zredukováno připojením
Sudet k nacistickému Německu (2. října 1938) s následkem jejího
zániku a také oddělením Slovenska v roce 1938. Na nátlak
Adolfa Hitlera na odtržení byla vyhlášena samostatnost první
Slovenské republiky. Pod hrozbou bombardování Prahy vpochodovali
vojáci wehrmachtu bez velkého odporu do Čech a Moravy.
Ve čtvrtek 16. března vydal Hitler na Pražském hradě Výnos
o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Čeští Němci se tímto
stali občany Třetí říše. Češi se stali občany nového Protektorátu.
Česko-slovenská vláda byla přejmenována v nezměněném složení
na vládu protektorátní, která byla navenek zbavena odpovědnosti
za obranu, mezinárodní záležitosti, komunikační a celní služby.
Češi byli podřízeni svým vlastním zákonům, pokud tyto zákony
nebyly v rozporu s německými. Říšský protektor se sídlem v
Praze zajišťoval, že česká vláda jedná v souladu s německými
zájmy. Mohl vetovat české zákony a propouštět české ministry.
Pravomoci vyhrazené říšskému protektorovi zaručovaly,
že veškeré rozhodnutí českých představitelů bude podřízeno
libovůli nacistických pánů v Berlíně.
Na krátkou dobu byl zaveden okupační režim.
Generál pěchoty Johannes Blaskowitz byl jmenován velitelem Čech,
mezi generály Rundstedta, Lista a Bürckela bylo rozděleno velení
na Moravě. Vojenskou správu brzy nahradila správa
civilní a došlo k odsunu značné části německých jednotek.


Vojenský puč 27. března 1941 JUGOSLÁVIE

Svrhl regentskou radu v čele s knížetem Pavlem Karađorđevićem
a dále vládu Dragišy Cvetkoviće a Vladka Mačeka, kteří za
Jugoslávii podepsali dva dny předtím ve Vídni přistoupení
země k silám Osy.
Účastnila se jej skupina vysokých důstojníků jugoslávské armády,
v čele s bratry Radojem a Živanem Knezevićovými, generálem
Borem Mirkovićem a generálem Dušanem Simovićem.
Vojáci obsadili všechna ministerstva a strategické objekty,
zatkli celou vládu a prohlásili nástupce trůnu, Petra II.
Karađorđeviće za plnoletého. Předsedou nové vlády se stal
generál Dušan Simović.
To vše se odehrálo v napjaté atmosféře, kdy v Bělehradě
probíhaly masové demonstrace proti přistoupení Jugoslávie
k silám osy (účastnili se jich jak komunisté, tak i řada
jiných organizací z celého politického spektra). Davy lidí
skandovaly hesla, jako bolje grob, nego rob
(lepší mrtvý, než otrok), či bolje rat, nego pakt
(lepší válka než pakt).
Demonstranti napadli několik německých úřadů; vyvěsili
vlajky Spojenců a zpívali vlastenecké písně.
Nová vláda sice informovala Hitlera, že se na situaci
v zahraniční politice nic nemění, ten však byl značně
rozhořčen celou událostí a rozhodl se Jugoslávii
vojensky napadnout.[1] Ta tak vstoupila do války zcela
nepřipravena, bez jakéhokoliv ultimáta nebo varování
6. dubna 1941.


Členové operace ATENTÁT NA HAIDRICHA

Nadporučík Adolf Opálka – velitel operace
Rotný Karel Čurda – pomocník velitele
Desátník aspirant Ivan Kolařík
Úkol operace
Úkolem operace byla sabotáž plynárny v Praze-Michli.
Dalším úkolem bylo dopravení náhradní vysílačky
typu Mark III a kódovacího klíče pro skupinu
Silver A. Skupina měla po uskutečnění sabotáže
dál působit v odboji, např. navádět spojenecká
letadla na cíle za pomocí radiomajáku „Eureka“.
Průběh operace
Skupina byla vinou navigační chyby polské posádky
výsadkového letounu Handley Page Halifax RAF vysazena
u obce Ořechov nedaleko města Telč, namísto 130 km
vzdáleného plánovaného místa seskoku u obce Kopidlno
u Jičína v Čechách. Při seskoku si Opálka poranil
nohu a Kolaříkovi vypadla při ukrývání padáku
peněženka s doklady a s fotografií jeho dívky
Milady Hrušákové s věnováním a její adresou.
Parašutisté navíc nenašli shozený kontejner
s materiálem a tak velitel rozhodl o zakopání
„Eureky“ a rozpuštění skupiny. Ivan Kolařík zamířil
do Valašského Meziříčí k příbuzným. Gestapu se téměř
okamžitě dostaly do rukou Kolaříkovy doklady a začalo
ho pronásledovat. Byl na něj vydán veřejný zatykač
i s fotografií. V bezvýchodné situaci a aby předešel
pronásledování své rodiny se Ivan Kolařík 1. dubna 1942
otrávil nedaleko města Vizovice.
Opálka s Čurdou se sešli v Praze v dubnu 1942.
Společně se členy skupiny Silver A se zúčastnili
nočního navádění letadel při bombardování plzeňské
zbrojovky. Akce se však nezdařila.
Po návratu do Prahy byl Opálka jmenován velitelem
všech parašutistů na území Protektorátu.
Opálka se také podílel na přípravě atentátu na Heydricha.
Po jeho provedení se ukryl s ostatními v kryptě
pravoslavného kostela v Praze na Resslově ulici,
kde se po hrdinném boji proti obrovské přesile zastřelil.
Karel Čurda odjel do Valašského Meziříčí zjistit osud
Ivana Kolaříka, který měl u sebe i velkou část
protektorátních peněz určených pro akce.
Za represálií rozpoutaných po atentátu se Čurda
schovával u své matky nedaleko Třeboně.
Po zprávách o vypálení obce Lidice 13. června 1942
zaslal anonymní udání na četnickou stanici, ve kterém
vyjmenoval pachatele atentátu.
Policie však na udání nereagovala a tak se 16. června
dobrovolně přihlásil na pražském gestapu v Petschkově paláci.
Zde vyzradil vše, co věděl, a stal se konfidentem
a provokatérem. Jeho zradou se gestapu podařilo
zatknout nebo zlikvidovat mnoho parašutistů
a jejich spolupracovníků v českém odboji.
Po válce byl Čurda odsouzen k trestu smrti za zradu
a 29. dubna 1947 popraven.
Výsledek operace
Skupině se nepodařilo splnit žádný z úkolů.
Od samého začátku ji pronásledovala také smůla.
Dva její členové zemřeli a jeden se stal
nejvýznamnějším konfidentem nepřítele. Přesto dva její
členové, Adolf Opálka a Ivan Kolařík prokázali obrovskou
statečnost a morální kvality ve velmi těžkých situacích.
Sebevražda Ivana Kolaříka nezachránila jeho rodinu ani
jeho přítelkyni od represí německých okupantů.
Všichni byli popraveni.


BITVA O NORMANDII/vylodění/

Bitva o Caen
Konflikt: Druhá světová válka, Bitva o Normandii
Trvání:6. červen - 6. srpen, 1944
Místo: Caen, Normandie, Severní Francie
Výsledek:strategické vítězství Spojenců
Strany:
Třetí říše Nacistické Německo
United Kingdom Spojené království
Vlajka Kanady 1921 Kanada
Flag of Free France 1940-1944.svg Svobodní Francouzi
Velitelé
Třetí říše
Erwin Rommel
Friedrich Dollmann†
Paul Hausser     
United Kingdom Bernard Law Montgomery
United Kingdom Miles Dempsey
Síla
7 pěších divizí
8 obrněných divizí
3 těžké tankové prapory     
3 obrněné divize
11 pěších divizí
5 obrněných brigád
3 tankové brigády
Ztráty:
Asi 50 550 zabitých, nezvěstných nebo zajatých
asi 550 zničených tanků Asi 50 539 zabitých, zraněných a nezvěstných
Bitva o Caen byla bitva mezi spojenci a nacistickým Německem během
Bitvy o Normandii. Caen mělo být podle plánu obsazeno pár dní
po vylodění spojeneckých vojsk. Němci však měli ve městě,
oproti očekávání, silné tankové a pěší jednotky pod velením
polního maršála Erwina Rommela. Podcenění síly nepřítele a
fanatický odpor německých sil a waffen-SS měly za následek
dva měsíce krvavých bojů a zničení velké části města. Poté,
co britská a kanadská vojska uvízla u Caen, se dostaly boje
na západní frontě do patové situace. Spojencům se podařilo
prolomit německé linie až ke konci srpna.
Vylodění v Normandii
Konflikt: Druhá světová válka, Západní fronta
Trvání: 6. červen - 25. srpen, 1944
Místo:     Normandie, Severní Francie
Výsledek:Drtivé vítězství Spojenců
Strany
Třetí říše Nacistické Německo     
Vlajka USA se 48 hvězdami USA
United Kingdom Spojené království
Vlajka Kanady 1921 Kanada
Vlajka svobodných Francouzů Svobodní Francouzi
Poland Polsko
Australia Austrálie
Belgium Belgie
New Zealand Nový Zéland
Netherlands Nizozemsko
Norway Norsko
Czechoslovakia Vláda v exilu
Velitelé:
Třetí říše Gerd von Rundstedt (do 2. července)
Třetí říše Erwin Rommel (do 18. července)
Třetí říše Günther von Kluge
(od 2. července velitelem německých vojsk na Západě)     
Vlajka USA se 48 hvězdami Dwight Eisenhower
United Kingdom Bernard Law Montgomery
Vlajka USA se 48 hvězdami Omar Bradley
United Kingdom Miles Dempsey
Síla:
380,000 (k 23.6.)     1,452,000 (k 25.6.)
Ztráty:
Asi 200 000 mrtvých, zraněných a nezvěstných
200 000 zajatců     53 700 mrtvých
18 000 nezvěstných
155 000 zraněných
Bitva o Normandii zahrnuje vylodění v Normandii
a následnou bitvu o tuto část Francie.
Při vylodění spojenecké síly prolomily Hitlerův
Atlantický val a znovu otevřely v severní Francii
západní frontu. Na průběhu bitvy se projevilo několik
faktorů — výhoda naprostého překvapení na straně Spojenců,
jejich zdrcující převaha ve všech druzích zbraní
a výborná příprava (vyvinuli velké množství zbrusu nových
vyloďovacích technik) a v neposlední řadě i vážné
nedostatky Atlantického valu, nízká kvalita jednotek,
které ho měly bránit, a absolutní nepřítomnost Luftwaffe
nad vyloďovacími plážemi a La Manche v první fázi
vyloďovací operace.
I v dalších dnech si však Spojenci udržovali absolutní
převahu na moři a výraznou (a místy i absolutní) převahu
ve vzduchu. Spolu s Hitlerovou nerozhodností, který ještě
několik dnů po dni D považoval akci za předstíranou
(díky úspěšné spojenecké dezinformační kampani si
stále myslel, že invaze bude provedena na Pas-de-Calais
a nedovolil nasadit proti Spojencům své nejsilnější
jednotky, zcela vyloučilo úspěšné zničení spojeneckého
předmostí. K Hitlerově porážce také napomohlo vysazení
desetitisíců spojeneckých parašutistů po celé Normandii.
Mezi nejznámější výsadkářské boje patří bitva
o St. Mere Église, bitva o Pegasus Bridge, a
ještě několik dalších vesnic.
Datum vylodění
Původní termín vybraný pro vylodění byl stanoven na
5. června. Začátkem června se ale znatelně zhoršilo
počasí, což nutilo k posunutí termínu zejména kvůli
vysokým vlnám a vlnobití na vyloďovacích plážích a
nemožnosti nasadit parašutisty a letectvo. Zásadní
posunutí data na červenec by ale znamenalo šanci,
že by se dříve nebo později informace o přípravě útoku
dostaly do rukou nepříteli a místo vylodění by bylo
prozrazeno, čímž by došlo ke ztrátě momentu překvapení.
Vzhledem k rozsahu operace na území Velké Británie byli
rozmístěni vojáci v mnoha táborech, kde čekali na nalodění
a reálně hrozilo nebezpečí prozrazení. Vylodění bylo
naplánováno na dobu úplňku, kvůli letectvu a hlavně
kvůli vysokému přílivu.
Na operační poradě u vrchního velitele Dwighta D. Eisenhowera
dne 5. června se řešila otázka, zdali se vojáci vrátí do táborů
 a nebo bude pokračovat již započatá operace. I přes nepříznivé
hlášení hlavního meteorologa (James Stagg) z Eisenhowerova štábu,
jemuž velel generál Walter Bedell Smith, někteří polní velitelé
navrhovali (např. Bernard Law Montgomery), aby se v invazi
pokračovalo i přes špatné meteorologické podmínky. Nahrávalo
jim také, že Němci na druhé straně kanálu nepředpokládali,
že se Spojenci pustí do invaze v nepříznivém počasí, a tak
si část velitelů vzala volno a odjela k rodinám a na rekreaci.
Nakonec byla operace pouze o 24 hodin odložena na 6. června.
Boj o pobřeží
Bitva o Cherbourg.
Zničené město Saint-Lo
Samotné vylodění bylo úspěšné, ale nyní bylo nutné prorazit
z Normandie, osvobodit Bretaň a následně postupovat do vnitrozemí
směrem k Paříži. Aby toho Spojenci dosáhli, rozhodl se generál
Eisenhower rozdělit Normandii do dvou sektorů: britského a
kanadského na východě a amerického na západě. Šlo o to, aby
Britové a Kanaďané na východě vázali německé tankové divize,
které se přemisťovaly z Pas-de-Calais, zatímco Američané na
západě obsadí poloostrov Cotentin s přístavním městem
Cherbourg a prorazí do Bretaně. Dalším důležitým strategickým
cílem se stalo město Caen v britském sektoru. Jako největší
Normandské město bylo Caen důležitou strategickou křižovatkou
v oblasti. Němci však ve městě a jeho okolí drželi až osm
pancéřových divizí a sedm pěších divizí, a tak se stalo,
že i když mělo být Caen dobyto už 6. června, protáhly se
boje o město na dlouhé dva měsíce. Američané však nyní
měli volné ruce a mohli se pokusit o průlom z Normandie.
Průlom:
Operace Cobra.
Operace Goodwood
Boje probíhaly v obou sektorech velmi tvrdě. Všechny britské
pokusy dobýt Caen ztroskotaly a Cherbourg padl do amerických
rukou až 27. června. Na konci června bylo již v Normandii
přes 875 000 spojeneckých vojáků, mnozí velitelé se však
obávali, že se plánovaná operace nerozvíjí dostatečně rychle.
Na počátku července byly invazní jednotky jen 24 km od
pobřeží, což v praxi znamenalo, že dobyli pouze pětinu
plánovaného území. Během druhého červencového týdne se
zdálo, že došlo k patové situaci, ale polní maršál
Montgomery jako jediný z velitelů neztrácel optimismus.
Dne 10. července vydal "Monty" rozkaz k průlomu z Normandie.
Jednalo se o Operaci Cobra v americkém sektoru a operaci
Goodwood v britském sektoru. Operace Goodwood začala 18.
července. Britové však narazili na neobyčejně silný odpor u
hřebenu Bourgébus. Silné deště poté útok zcela zastavily.
Zdálo se, že ofenzíva ztroskotala. Ve skutečnosti
Montgomeryho záměr vázat zde německé divize vyšel.
Poté, co 19. července padlo město Saint Lo, mohl i
americký generál Bradley zahájit svoji ofenzívu na
západě, Operaci Cobra. Ačkoliv nezačala vůbec dobře,
brzy 31. července Američané dobyli město Avranches a
jeho důležitý most. Nově příchozí generál Patton se
svoji 3. armádou most využil a pronikl do Bretaně.
Průlom z Normandie se tedy nakonec vydařil. 3. srpna
se ještě Němci pokusili vrazit mezi americké armády
klín v okolí města Mortain a zastavit spojenecký
postup. Útok však ztroskotal a Spojenci vytrvale
postupovali do vnitrozemí.
Operace Cobra
Konflikt: Západní fronta, Bitva o Normandii
Trvání:25. červenec 1944 - 31. červenec 1944
Místo:     Avranches, Saint Lo, Normandie, Francie
Výsledek:Spojenecké vítězství, průlom z Normandie
Velitelé
United Kingdom Bernard Law Montgomery
Flag of the United States.svg Omar Bradley
Flag of the United States.svg J. Lawton Collins
Flag of the United States.svg George S. Patton     
Třetí říše Günther von Kluge
Třetí říše Paul Hausser
Síla
8 pěchotních divizí
3 obrněné divize
2 451 tanků     2 pěchotní divize
1 parašutistická divize
4 obrněné divize
190 tanků
Ztráty
1 800 mužů     
Operace Cobra byla spojenecká ofenzíva, jež skončila
prolomením německých pozic v Normandii.
Jednalo se o jednu z nejdůležitějších částí bitvy o Normandii.
Do té doby (ačkoliv bylo vylodění v Den D úspěšné)
se spojencům nepodařilo dostat dál do vnitrozemí.
Na počátku července byli sotva 24 km od pláží.
Město Caen v britském sektoru bylo stále v rukou Němců
a i když se Američanům podařilo 27. června dobýt
důležitý přístav Cherbourg, tak každý pokus o průlom
z Normandie ztroskotal. Polní maršál Montgomery a
generál Omar Bradley proto vypracovali nový plán
na prolomení německých linií.
Průlom z Normandie - Operace "Cobra"
Operace "Cobra", americký pokus o průlom, začala za
nepříznivých okolností a večer 25. července se Eisenhower
obával, že ofenzíva ztroskotá. Klíčovým se stal boj o
strategicky důležitý most ve městě Avranches. Tento most
představoval cestu do Bretaně a jižní Francie.
Bitva o most byla obzvláštně krutá a vyžádala si spoustu obětí.
Nakonec však skončila vítězstvím generála Collinse a jeho VII.
sboru. Dne 30. července pronikla mezerou vytvořenou u
Avranches čerstvá 3. armáda generála Pattona.
Ta pronikla do německého týlu a do Bretaně. 6. srpna,
dva měsíce po dni D se průlom z Normandie stal skutečností.
Navíc přispěl k pozdějšímu obklíčení a zničení
německé 7. armády u Falaise a Argentanu. Operace "Cobra"
skončila velkým úspěchem Eisenhowerových pozemních sil.

OSVOBOZENÍ DACHAU/koncentrační tábor/

Masakr v Dachau byla masová vražda neznámého počtu dozorců
z řad SS, které zabili příslušníci americké 45. pěší divize
po osvobození koncentračního tábora Dachau.
Podle oficiální správy generála Dwighta D. Eisenhowera
američtí vojáci osvobodili na 32 000 vězňů, při čemž
zneškodnili 300 příslušníků stráže tábora
z SS-Totenkopfverbände. Incident se udál na sklonku druhé
světové války, 29. dubna 1945.
29. dubna 1945 byl americkou 45. pěší divizí osvobozen
koncentrační tábor v Dachau blízko Mnichova,
jeden z nejhorších v nacistickém Německu. Zhrození pohledem
na zubožené vězně a na železniční vagóny plné mrtvých těl,
postříleli američtí vojáci bez řádného soudu dosud neujasněný
počet neozbrojených německých válečných zajatců. Část z nich
tvořily stráže tábora z SS-Totenkopfverbände, mezi zavražděnými
byl také vysoký počet příslušníků Waffen SS z 5.tankové divize
SS kteří se po tvrdých bojích na východní frontě zotavovali
v nedaleké nemocnici.
Dodnes se vedou spory o tom, kolik Němců bylo v Dachau
skutečně zavražděno. Jednotlivé zdroje uvádějí různá čísla.
Značná část z nich byla zabita také samotnými vězni,
kterým američtí vojáci dodali zbraně. Mnozí tzv. „Kápové“,
kteří v době fungování tábora činili ty nejhorší zvěrstva,
byli osvobozenými vězni pomalu a brutálně ubiti k smrti lopatami.
Žádný z pachatelů nebyl za tento čin nikdy souzen.
Generál Patton, na konci války jmenovaný guvernérem Bavorska,
se rozhodl zlikvidovat všechny písemné dokumenty o tomto případě.
Za zmínku stojí i fakt, že se nejedná o jediný válečný zločin
spáchaný touto jednotkou.
V době invaze na Sicílii v roce 1943 byli dva její příslušníci
kapitán Jerry Compton a seržant Barry West obvinění z masakru
německých a italských zajatců. Oba vypovídali,
že jen plnili rozkazy. Opětovně však byli vysláni na frontu,
kde zanedlouho padli.


POSLEDNÍ NÁLET NÁLET SOVĚTSKÉHO LETECTVA

Nálet na Mladou Boleslav provedlo sovětské letectvo
ve středu 9. května 1945 kolem 10. hodiny dopolední.
Mladá Boleslav se tak stala jedním z posledních
evropských sídel postižených leteckým náletem v době
2. světové války. Nálet byl součástí rozsáhlejší
letecké akce, jejímž úkolem bylo zamezit ústupu německé
armády do amerického zajetí nálety na dopravní uzly.
Vzhledem k tomu, že jednotky německé armády nedodržely
podmínky kapitulace a nezastavily se na místě,
kde je bezpodmínečná kapitulace zastihla, přikročilo
sovětské velení k bombardování i 9. května 1945.
Při náletu na Mladou Boleslav zahynulo přibližně 450 lidí.
Z toho jsou zatím známa jména 150 obětí. Oběti můžeme dále
rozdělit na 145 příslušníků české národnosti
(z Mladé Boleslavi a blízkého okolí), a dále pak na
zhruba 300 příslušníků německé (a jiné) národnosti
(civilisty a vojáky). Podle závěrů vyšetřovací komise
ustavené 12. května bylo na město svrženo 700 bomb různé tonáže
od 2,5 do 700 kg. Zničeno bylo 32 domů, částečně poškozeno 105
a lehce poškozeno 396.


                                                                                                         JAK SKONČIL

Smrt Adolfa Hitlera

Adolf Hitler se zastřelil 30. dubna 1945 ve svém bunkru v Berlíně.
Jeho žena Eva Braunová spáchala sebevraždu společně
s ním požitím silně jedovatého kyanidu.
Jejich těla byla, podle Hitlerova příkazu, vynesena únikovým
východem z bunkru, polita benzínem a spálena v zahradě
říšského kancléřství. V sovětských archivech existují záznamy,
že jejich ohořelá těla byla zachována, následně několikrát
pohřbena na různých místech, než byla v roce 1970
naposled exhumována, spálena a popel rozptýlen.
Příčina jeho smrti se ve zprávách různí - některé uvádějí,
že zemřel pouze na otravu jedem, jiné, že se zastřelil a
současně rozkousnul ampuli s kyanidem. Současní historikové
tyto zprávy odmítají s tím, že buď jde o sovětskou propagandu,
nebo se jedná o pokus sladit rozdílné závěry. Jeden očitý svědek
uvedl, že tělo jevilo známky průstřelu skrz ústa, což se později
ukázalo jako nepravděpodobné. Sporná je také autentičnost zachované
části lebky a čelisti. Na této lebce údajně patřící Hitlerovi
byly v roce 2009 provedeny testy DNA, které ukázaly, že patřila
ženě ve věku mezi 20 a 40 lety.
Sebevražda
Adolf Hitler a Eva Braunová strávili v bunkru jako manželé méně
než 40 hodin. Dopoledne 30. dubna, zatímco se sovětské jednotky
nacházely méně než 500 metrů od bunkru, měl Hitler schůzku s
generálem Helmuthem Weidlingem, velitelem obrany Berlína,
který ho informoval, že vojákům do večera pravděpodobně
dojde munice. Weidling požádal Hitlera o povolení k průlomu,
s čímž byl dříve neúspěšný. Hitler nejprve neodpověděl,
a tak se Weidling vrátil do svého velitelství v Bendlerblocku.
Přibližně ve 13:00 dostal od Hitlera povolení pokusit se večer
o průlom. Hitler poté obědval se svými dvěma sekretářkami
a kuchařem. Po obědě se on a jeho žena rozloučili s
personálem a obyvateli bunkru včetně Goebbelsovy rodiny,
Martina Bormanna, svých sekretářek a několika důstojníků.
Okolo 14:30 se Adolf a Eva Hitlerovi odebrali do vůdcovy pracovny.
Několik svědků později uvedlo, že slyšeli hlasitý výstřel
kolem 15:30. Po několikaminutovém čekání Hitlerův komorník
Heinz Linge společně s Bormannem otevřel dveře do pracovny.
Linge později uvedl, že okamžitě ucítil zápach po hořkých
mandlích, typický pro kyanovodík. Hitlerův pobočník Otto
Günsche vstoupil do pracovny a nalezl na pohovce dvě těla
bez známek života. Eva, s nohama skrčenýma u sebe, byla po
Hitlerově levici a odkláněla se od něj. Günsche řekl,
že Hitler „...seděl...se skloněnou hlavou a ze spánku
mu odkapávala krev. Zastřelil se svou pistolí Walther
PPK 7.65.“ Zbraň mu ležela u nohou a podle Rochuse Mische
jeho hlava ležela na stolku před ním. Krev kapající
z Hitlerova spánku a brady udělala na právém opěradle
velkou skvrnu a stékala až na koberec. Podle Linga
nebylo na těle Evy patrné žádné fyzické poranění a
její tvář ukazovala na způsob smrti - otravu kyanidem.
Günshe a Mohnke jednoznačně potvrdili, že lidé z venku
ani personál neměli žádný přístup do Hitlerových pokojů
během rozhodující chvíle mezi 15:00 a 16:00.
Günsche opustil studovnu a oznámil, že vůdce je mrtev
Obě těla byla vynesena do přízemí a únikovým východem
do zahrady za říšským kancléřstvím, kde byla polita benzínem.
 Poté, co první pokusy zapálit benzín selhaly, odešel Linge
 zpět do bunkru a vrátil se s velkými rolemi papíru. Borman
 papír zapálil a odhodil na mrtvá těla. Jakmile se mrtvoly
rozhořely, malá skupinka, zahrnující Bormanna, Günscheho,
Lingeho, Goebbelse, Petera Högela, Ewalda Lindloffa a Hanse
Reissera, pozvedla ruce k salutu, přestože stála téměř
ve vchodu do bunkru.

TÍM SE UZAVŘELA JEDNA KAPITOLA DĚJIN KTERÁ SE PODEPSALA NA ŽIVOTECH LIDÍ CELÉHO SVĚTA EKONOMICE,ZŘÍZENÍ A MYŠLENÍ LIDÍ.

NE ALE VÁLKA JAKO TAKOVÁ VE SVĚTĚ

VE HŘE JE STÁLE JAPONSKO A PŘESVĚDČENÍ ŽE SE JEŠTĚ NĚCO MŮŽE ZMĚNIT V JEHO PROSPĚCH